Zajímavé články

Den paní učitelky a dětí v MŠ

Mnozí rodiče se mylně domnívají, že pracovní náplň učitelky mateřské školy spočívá v tom, že děti ve školce hlídá. Spousta nezasvěcených lidí nemá vůbec představu, co obnáší profese učitelky MŠ, asi tak, jako učitelky nemohou mít přesný obraz o povoláních ostatních. Úkolem následujícího článku je: přiblížit, jak vypadá běžný den učitelky MŠ a její další pracovní náplň. Není možné děti jen hlídat, docházelo by tak k neplnění základních pracovních povinností. Takže „hlídání“ přenechejme soukromým agenturám k tomu účelu povolaným a podívejme se na to, co všechno děti během pobytu ve školce dělají, tudíž na co se musí paní učitelky připravit.

Od 6.30 hod.: děti se scházejí, zatím si hrají s hračkami dle vlastní volby, poslední příprava pomůcek, vyhledání v kabinetu, kopírování pracovních listů, dohoda s kolegyněmi o náplni dne, pokud je něčím netradiční – angličtina, plavání, divadélko, společná vycházka, atd, postupný rozchod do jednotlivých tříd, rychlá úprava třídy pro plánované činnosti. Postupně, jak přicházejí děti, snaží se je zapojovat do připravených činností nebo si děti samy zvolí hru, činnost. Přijímá běžné informace i mimořádné požadavky rodičů, vyřizuje telefonáty, upomíná dětem pitný režim, dodržování hygienických návyků po použití WC, při kýchnutí, zakašlání, vysmrkání. Smrká s dětmi, které tento návyk „bohužel ještě nemají“ – je jich mnoho. Zapisuje docházku, případně doplňuje nové záznamy do dokumentace dětí. Sleduje pohyb dětí po třídě, herní zaujatost, bezpečnost, věnuje se dětem při činnostech u stolečků, řeší dotazy a konflikty.

Stává se běžně, že děti přivádějí rodiče do MŠ i po 8.00 hod. – návštěvy lékaře, pozdní odjezd rodiče do zaměstnání, atd. Tím jsou narušovány prováděné činnosti, které takto probíhají přibližně do 8.30, kdy se většinou postupným ukončováním činností a úklidem (abychom měli dostatek volného prostoru) přechází k rannímu společnému přivítání, popovídání a následuje cvičení.

Plánované nabízené činnosti přibližně do 8.30 hod.: na koberci: stavby z kostek všech druhů, konstruktivní stavebnice, dřevěné skládačky, veškeré námětové hry,volné cvičení, atd. Děti si samy vytvoří skupinky dle zájmu a vyberou si činnost u stolečků: puzzle, společenské hry (nutný dohled paní učitelky –dodržování pravidel), výukové hry, samozřejmostí je modelování, kreslení a malování čímkoliv, vystřihování, nalepování, vše je sice „stále při ruce“, ale „dolaďuje se“ na přání dětí, plánovaná výtvarná činnost vyžaduje téměř trvalý dohled a pomoc dětem nebo alespoň radu, vše se odvíjí od věku dětí, jejich individuálních schopností a náročnosti úkolu. Pracuje obvykle jedna skupinka, které vše paní učitelka vysvětlí, někdy i několikrát, další skupince vysvětluje znovu. Nabízí klasické i netradiční techniky. Kontroluje správné návyky při práci a používání svěřených materiálů, při držení nůžek a tužky (těmto návykům malé děti teprve učí, ony samy se učí rovněž pozorováním a nápodobou starších dětí). Většinou mají děti z domova velmi malé zkušenosti, velkých pokroků dosáhnout především v MŠ. Nejstarší děti plní úkoly v rámci přípravy na školní docházku (rozumové úkoly na procvičení paměti, logiky, úkoly na procvičování grafomotoriky, pracují s pracovními listy, aj..…. ). Stále se snaží sledovat všechny děti v rámci bezpečnosti, jejich pohyb po třídě i mimo ni - WC, umývárna, paní učitelka je nesmí ztratit z podvědomí.

9.00 – 10.00 hod.: následuje pravidelný denní „komunikační kruh“ – přivítají se již všichni společně a popovídají si o všem, co děti potřebují sdělit a naopak, co jim potřebuje sdělit paní učitelka – co děti čeká během dne, někdy i týdne, zadá úkoly jednorázové, trvalejší, prozradí, kdo slaví narozeniny, svátek, atd. Oslavencům přichystají malou školkovou oslavu – přání od dětí, písnička a už je čas na ranní cvičení. Podle situace děti zouvají bačkorky. Zařazeno je úvodní rozehřátí, průpravné zdravotní cviky, pokud je „velké cvičení“, využívají se lavičky, molitanové sestavy a další nářadí, rozmanité náčiní (obruče, míče, tyče, cihličky, apod.), na ukončení pohybová hra a relaxační cvičení. Po cvičení zvládají děti WC a hygienu, návyky paní učitelka kontroluje.

Od 8.30 - 9.00 hod.: průběžná svačina, je důležitým okamžikem dne, často se stává, že rodiče přivádí děti do MŠ „bez snídaně“, což je velká chyba !!! Paní učitelka dopomáhá se stolováním, s přidáváním jídla, pití, likviduje vzniklé „nehody“, atd. Po jídle navazují další vzdělávací činnosti – s celou skupinou dětí či jednotlivými skupinkami u stolečků i na koberci. Čtení a poslech, práce s texty, encyklopedické činnosti, u klavíru zpívání dál jen pro radost, využití nástrojů – hra na kapelu, rytmické hry, hry na udržení rytmu, děti si osvojují novou písničku, básničku, pohybově ji ztvárňují, učí se dramatickou nebo pohybovou hru, pracují s pracovními listy, atd. Děti pokračují v činnostech započatých dříve, provozují obdobné další činnosti opět jako po ránu. Vše zakončuje postupný úklid, po sejití v „kroužku“ hodnotí všichni doposud proběhlé, uspořádají výstavku prací, atd. Před opuštěním třídy zvládají děti opět WC a hygienu a jdeme se převlékat na pobyt venku.

10.00 – 11.15 hod.: připomeneme si, jak se vhodně obléknout. Pomoc dospělého je přiměřená věku dětí, zdatnější děti oceníme pochvalou, zkontrolujeme, doupravíme. Pomalejší děti v nás mají oporu, ale ne sluhy !!! Konečně se jde oblékat i paní učitelka, hlavně nezapomenout klíče od zahradní chaloupky a WC (pokud se jde na zahradu) a papírové kapesníčky. Při „cestování mimo zahradu“ sleduje paní učitelka, aby děti „držely útvar“, nechodily příliš blízko obrubníku u silnice, náročná je bezpečnost především u rušných silnic. Učitelka smí jít sama na procházku s maximálně 20 dětmi !!!. Je nutné být neustále ve střehu a plné soustředěnosti, rychle reagovat a předvídat situace. Jednomu dítěti zavazuje botu a přitom se musí dívat, co dělají ostatní děti v zástupu, některé vzdálené i několik metrů. Cestou si často na přání dětí zahrajeme hry na paloučku a vhodných odlehlých místech. Využijeme volnosti prostoru – nutností je prostor vizuálně zkontrolovat a projít, odstranit a upozornit děti na nebezpečné předměty - připomínání a vysvětlování, že po cestě nesbíráme žádné odpadky a podezřelé předměty, nikdy nedáváme nic do pusy je na denním pořádku. Před přecházením vozovky paní učitelka děti upozorňuje na zklidnění před přechodem a reagování na její pokyny. Zhodnotí a odsouhlasí přecházení na druhou stranu, první dvojice dětí dostává pokyn, kde na druhé straně zastavit, aby to nebylo ani moc daleko ani moc blízko. Na první dvojici musí být přitom velmi dobrý spoleh. Pokud takto cestuje, protože občas musí děti „vyrazit do reality“, téměř vždy se pak ještě zastaví s dětmi na zahradě či obecním hřišti – je to oáza klidu a bezpečí.

11.30– 12.15 hod.: převlékání z pobytu venku je také pracovně náročné, srovnat a uklidit si vše na své místo nebo správné místo – mokré nebo špinavé věci a boty rozložit. Po převléknutí jdou děti opět na WC a hygienu, paní učitelka kontroluje a odhaluje „podvodníky čistoty“, kteří se sklopenýma očima odcházejí napravit svůj hřích !!! Kvůli „prvnímu místu“ mají „odvahu“ paní učitelku šidit. Následuje oběd. Větší děti mají zpravidla připraven příbor na druhé jídlo. U jídla dbají dospěláci na správné návyky, držení lžíce a příboru, slušné chování. Malé děti dokrmujeme, likvidujeme vzniklé nehody – polití, rozlití, zdravotní obtíže u jídla, apod., mezitím do sebe rychle „ naházíme“ polévku i druhé jídlo, kolikrát nemáme čas vnímat, co jíme a už se předávají „pooběďáci“ rodičům a ostatní děti se „korigují“, než-li i poslední loudové dojedí.

12.15 – 14.15 hod.: u malých dětí pomáhá paní učitelka s převlékáním do pyžámek, ukládáním na lehátko. Všichni poslouchají polední pohádku, stále se předávají děti rodičům, předávání důležitých informací o dítěti a rovněž jejich přijímání a zaznamenání pro kolegyně. Paní učitelka z dopolední směny „odchází většinou od dětí“ – přechází si připravovat pomůcky a materiál pro činnosti na další den, uvede svou třídu do pořádku, sklidí pomůcky a materiály používané během dne, obmění např. nástěnky novými výtvory dětí, roztřídí výkresy dětí, zapíše do třídnice.  Zatímco malé děti odpočívají, paní učitelka odpolední služby si kromě kávy užívá „šrumu“ kolem neodpočívajících dětí, u kterých koriguje jejich činnosti v maximálním poklidu vzhledem k dětem, které spí. Neopouští děti při spánku. Vymýšlí program pro děti na další den, týden, promýšlí materiály a pomůcky, hledá náměty, obkresluje, vystřihuje pro malé děti, připravuje netradiční materiály, dodělává resty. Vstávání, převlékání dětí, WC a hygiena po spánku. Paní učitelka pomáhá dětem s oblékáním, s úklidem lůžkovin, holčičky chtějí načesat, upravíme se a jdeme na svačinu – odpolední svačina je bez výhrady stejná jako dopolední a probíhá v jednotlivých třídách opět individuelně v rozmezí 14.30 – 14.45 hod.

15.45 – 16.00 hod.: hry dle volby dětí, dle zájmu pracovní, výtvarné, pohybové nebo didaktické činnosti. Děti postupně odcházejí domů. Ze dvou tříd se scházejí postupně do jedné, ve které končí provoz MŠ. Učitelky si dopředají potřebné informace o dětech, končící učitelka zkontroluje upravenost třídy, douklidí pomůcky, zkontroluje a zabezpečí budovu a areál.

Pro mnohé paní učitelky pracovní den odchodem dětí nekončí, některé činnosti dokončují ještě doma nebo mimo MŠ: účastní se akcí v rámci dalšího vzdělávání, studují potřebné publikace k přípravě na výchovnou práci, pročítají odbornou literaturu, vyrábějí výzdobu školky a aplikují ji, pečují o kabinety, knihovny, promýšlí další akce školky (zvláštní příležitosti, viz Plán aktivit na školní rok), plní úkoly zadané ředitelkou, atd.

Stává se, že kromě pedagogické práce se paní učitelky v mimořádných situacích také „rekvalifikují“: např. na paní uklizečky - pomáhají při úklidu po malování, po různých menších či větších stavebních úpravách, rekonstrukcích v MŠ, atd. Při akcích MŠ se stávají zdravotníkem, úředníkem, technikem, manažerem i obyčejným nádeníkem. Předpokládá se, že paní učitelka je „při všech svých profesích“ stále vybavena notnou dávkou trpělivosti, psychické vyrovnanosti, empatie, tolerance, asertivity. Automaticky se očekává, že je zodpovědná, spravedlivá, komunikativní, důsledná.

JE  TO STÁLE JEŠTĚ POVOLÁNÍ ??? NEBO JE TO POSLÁNÍ ???

 

Co prozradí volná hra

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.6.2012 | Vydání: 6/2012

Volná hra je úžasné okno do dětského světa. Kluci a holčičky nám při ní mimoděk dovolí nahlédnout do vlastní rodiny, a když si spontánně vybírají námět hry, máme přehled, co sledují v televizi a s jakými hrdiny momentálně žijí. Vidíme, kdo má v kolektivu skutečnou autoritu, zaregistrovat však můžeme i první náznaky šikany…

Chvíle, když se děti po ránu scházejí ve třídě, a odpoledne, když čekají na maminku nebo babičku, s níž půjdou domů, jsou typickou příležitostí pro volnou hru. Teď, s nadcházejícím létem patří spontánní hry do značné míry i na zahradu mateřské školy – tam mají dokonce výhodu, že si spolu někdy mohou hrát i kamarádi nebo sourozenci, kteří ve školce nechodí do stejné třídy. Půjdeme-li kolem plotu školní zahrady, uvidíme skupinku dětí kolem pískoviště, další bude na trávníku a kluci s velkým plastovým autem nejspíš na pevné cestě. Učitelky sedí na lavičce nebo postávají opodál a člověk, který nikdy neměl na starosti pár dětí v předškolním věku, si možná pomyslí: „Ty mají v práci Havaj!“

Čas volné hry není pro učitelku zdánlivě tak náročný jako řízené činnosti, ale „Havaj“ to rozhodně není. „Dětské nápady jsou opravdu různorodé, je třeba být pořád ve střehu – rozhodně to není chvíle na klidnou kávičku, jak si možná někdy myslí,“ usmívá se poradenská psycholožka Ivana Halíková. Učitelka má příležitost sledovat dětskou hru a chování jednotlivých kluků a holčiček tak trochu „zvenčí“, s větším odstupem. „Je to krásná příležitost uvědomit si, kdo hraje v kolektivu jakou roli,“ upozorňuje odbornice. „Kdo je ve třídě vůdčí a jehož nápady mají mezi dětmi váhu, kdo je spíše ten snaživec, který se při řízených aktivitách snaží paní učitelce udělat radost, ale ostatní ho tolik neakceptují, kdo má agresivní sklony a snaží se prosadit za každou cenu…“

Máta s tátou v ložnici

Při volné hře děti přinášejí témata, s nimiž se setkávají ve svém „mimoškolkovém“ životě. Učitelka se do hry sice nezapojuje, zdánlivě jí možná ani nevěnuje pozornost (jinak by hra přestala být, zvlášť pro některé děti, skutečně volná), nicméně nenápadně zůstává v obraze. Když například zjistí, že hra na tátu a mámu sklouzne k tak naturalistickým podáním rodinných rozepří a konfliktů nebo naopak intimit, musí zasáhnout a nasměrovat děj jinam.

„Nemyslím si, že je nutné hned od počátku základní rámec hry nějak ohraničovat a vymezovat. Učitelka by spíš měla být připravená zasáhnout a ´hasit požár´, ve chvíli kdy se hra ubírá směrem, který do školky nepatří. V řadě jiných případů je ale vhodné, aby sama přišla s aktuálním námětem k volné hře,“ vysvětluje doktorka Halíková. Například pokud mají děti před sebou výlet, divadelní představení nebo školku v přírodě, mohou si zkusit hrát na to, že jsou v restauraci horské chaty, že zrovna přišly z výletu, nebo že sledují herce na jevišti.

Když si děti spontánně hrají a samy si volí témata, měla by podle psycholožky Halíkové učitelka sledovat, jestli někdo nezůstává úplně sám mimo dění. Možná ho tahle hra zrovna nebaví, nenechá se přisvědčit, aby se přidal, a radši si s chutí staví hrad. Takové případy by ale učitelka měla umět odlišit od jiných, kdy by se klučík (nebo holčička) společné akce chtěl účastnit, ale ostatní ho mezi sebou nechtějí a verbálně či fyzicky mu to dávají najevo. S takovými projevy ostrakismu, předstupně šikany, se totiž ve školce běžně setkáváme. „Učitelka by měla vždycky včas zasáhnout tam, kde hrozí ublížení. Nejen fyzické, ale i psychické, když se děti někomu posmívají, dělají z něj troubu, nechtějí ho vzít do hry. Takové dítě musí cítit, že má nastavenou pomocnou ruku,“ vysvětluje psycholožka a dodává: „S celou třídou je potřeba pracovat, na místě – tady a teď, ale i promyšleně při řízených aktivitách, na jasném nastavení pravidel vzájemných vztahů.“

U nejmenších dětí možná ještě nejsou projevy odstrkování a znepříjemňování života konkrétnímu dítěti tak cílevědomé, promyšlené a dlouhodobé, pokud se jim ale nebudeme věnovat a nezneškodníme je hned v počátcích, bude se tohle chování upevňovat a časem i stupňovat. „Jakmile se člověk naučí prožívat utrpení bližního libě, už to nikdy nezapomene, podobně jako jízdu na kole nebo plavání,“ říká etoped Michal Kolář, náš přední odborník na dětskou šikanu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 6/2012 nebo v           On-line archivu.

 

Jak prvňáčkovi ulehčit první dny a měsíce ve škole? Je to překvapivě snadné a nic vás to nebude stát!

Školní tašku máte od Vánoc, penál od narozenin, o pořízení další výbavy se podělily babičky, nebo byla jednoduše zděděna po starším sourozenci či bratranci. Vše je takřka dokonale připraveno, stačí, aby zazvonil první školní „zvonec“. Avšak aby nebylo „pohádky konec“, nestačí jen perfektní školní vybavení, znalosti několika písmenek, číslic a potřebná sociální zralost, prvňáčkovi můžete jeho první dny a týdny ve škole usnadnit naprosto prakticky. Máme pro vás 7 tipů, jak na to.

1. Denní režim pozvolna měňte už na konci prázdnin

Rozhodně nejde o to, aby dítě stávalo o prázdninách jako do školy a v 8 hodin jste se společně, umytí a nasnídaní, pustili do jakési edukativní činnosti. Stačí, když dítě nebude chodit spát o půlnoci, vstávat kolem oběda a po probuzení nestráví tři hodiny u televize. Naopak se v klidu se nasnídá, umyje, oblékne – zkrátka bude v jeho denním programu patrný pozvolný „startovací“ režim.

2. Pečujte o to, aby měl prvňáček dostatek spánku!

Odpočinek je pro děti velmi důležitý, doposavad byly děti zvyklé odpočívat, některé možná ještě dokonce spát, po obědě ve školce. Najednou se budou muset celé dopoledne soustředit a po obědě „šup“ do družiny! Však to znáte sami, když jste nevyspalí, každá činnost je těžší a náročnější. Dětem v tomto velmi pomáhá ustálený a pro dítě předvídatelný režim a rituály.

3. Start do nového dne je důležitý, snažte se o příjemná neuspěchaná rána

Nenechávejte povinnosti na ráno, je velmi stresující, hledat 5 minut před odchodem do školy ztracené pravítko a láhev na pití. Nebuďte dítě 20 minut před odchodem s tím, aby se okamžitě (ale opravdu „o k a m ž i t ě !“) najedlo, obléklo a umylo. Vy do toho budete připravovat svačiny, žehlit košili, krmit batole a hledat klíče od auta. Po takovém ránu je vystresovaný prvňák zralý zpět do peřin a vy do blázince. Práci a pohodě ve škole to opravdu neprospěje.

4. Nepodceňujte význam zdravého a pravidelného jídla!

Stres, který mnohdy provází změny týkajícím nástupu do školy, klade na lidský organismus zvláštní nároky, kupříkladu se zvyšuje potřeba některých vitamínů a minerálů (vitamínů skupiny B, hořčíku a zinku atd.). Stres navíc oslabuje imunitu, což přímo souvisí i s nemocností. Proto je zdravá a pestrá strava, bohatá na čerstvé ovoce a zeleninu velmi důležitá. Rozhodně bychom též neměli zapomínat na snídaně; mozek potřebuje energii! Některé děti, které nesnídají, mohou mít během prvních vyučovacích hodin problémy se soustředěním, únavou apod. Snídáte-li tradičně společně, máte napůl vyhráno!

5. Nezapomínejte na pitný režim

Nedostatek tekutin může zapříčinit bolesti hlavy, únavu a neschopnost soustředění. Do pitného režimu nepatří limonády, přeslazené perlivé nápoje a energetické drinky. Vhodná je voda (je-li dítě zvyklé), ředěné kvalitní džusy a čaje (rooibos, kvalitní ovocné, bylinné směsi apod.).

6. Věnujte mu svůj čas, avšak pamatujte, že potřebuje také čas pouze pro sebe

Není to vždy lehké najít čas, který věnujete jen a jen jemu – ale můžete spolu jít třeba nakoupit, vyvenčit pejska, lehnou si k němu večer na chvíli do postele a povídat si a povídat. Rodiče, které jsou s dětmi zvyklé si povídat, se obvykle nedozvídají o náznacích šikany až od paní učitelky a o pětce z diktátu až od snaživé kamarádky syna, kterou potkáte před domem. Nicméně pamatujte, že stejně jako vy, potřebuje i váš prvňák čas pro sebe – čas bez kroužků, úkolů a povinností.

7. Dopřejte mu pohyb

Zatímco ve školce chodil pravidelně ven, ve škole celé dopoledne sedí, a když nemá družina zahradu nebo akční vychovatelky, tak různě posedává i celé odpoledne. Jenže děti potřebují pohyb, kupříkladu i ukládání vápníku do kostí je podmíněno dostatkem pohybu. Pohyb nesvědčí jen kostem, ale samozřejmě třeba i svalům a srdci. Navíc se při sportu se vyplavují endorfiny – hormony dobré nálady, a té není nikdy dost!

15.8.2014 16:00 | Martina Machová | Maminka.cz
RUBRIKA: Děti a mateřství